Matterhorn je hora ležící na hranici Itálie a Švýcarska v pohoří Walliských Alp. Název Matterhorn pochází z německého slova matte, což znamená louka, a slova horn, který znamená roh a udává tvar hory. Kromě německého jména Matterhorn má hora i svůj italský název Monte Cervino a kvůli blízkosti Francie i název francouzský – Mont Cervin či Le Cervin.
Matterhorn je jednou z nejznámějších a nejikoničtějších hor světa a symbol Švýcarka. Tyčí se nad italským městem Breuil-Cervinia a švýcarským Zermattem, jehož je výraznou ikonou. Vrchol Matterhornu dosahuje nadmořské výšky 4.478 metrů nad mořem. S touto výškou je sedmou nejvyšší horou Alp.
Matterhorn byl v 19. století poslední nezdolanou alpskou čtyřtisícovkou. O první výstup na vrchol se pokusil roku 1857 lovec Jean Antoine Carrel se dvěma kolegy. Podařilo se jim vyznačit cestu přes Liongrat, tedy Lví hřeben, ale vrcholu nedosáhli, došli jen na Tete du Lion. Ani další pokusy o zdolání Matterhonu touto trasou nebyly úspěšné. Roku 1861 o výstup pokusili první horolezci – Angličan Edward Whymper a John Tyndall. Vrcholu nedosáhli a nejvýše, asi do výšky 4.000 metrů, se toho roku dostal Jean Antoine Carrel, který zde vyryl do kamene své jméno. Již v následujícím roce se všichni pokoušeli o výstup znovu. Edward Whymper se dostal asi do 4.150 metrů a při sestupu zanechal rytinu svého jména nad Carrelovou. Nejvýše se dostal John Tyndall, který dosáhnul výšky 4.241 metrů na Pic Tyndall. Roku 1863 se o výstup pokusili Jean Antoine Carrel s Edwardem Whymperem, ale sněhová bouře je zastavila. Právě Carrel byl v následujícím roce pověřen Italským alpským spolkem, aby prvovýstup provedl. Počátkem léta 1865 se s ním v Breuilu pokusil domluvit na spolupráci Edward Whymper, ale nepohodli se a když Whymper nesehnal jiného vůdce, odešel do Zermattu. Ani zde vůdce nesehnal a zjistil, že se o výstup chtějí pokusit další dvě skupiny. Mezitím Carrel s dalšími třemi kolegy vyrazili k vrcholu a 12. července rozbili tábor na Pic Tyndall. Whymperovi se však podařilo výpravy spojit a zatímco 13. července z pověrčivosti zůstal Carrel s kolegy v táboře, vyrazil Edward Whymper s Michelem Augustem Crozem, Francisem Douglasem, Robertem Hadowem, Charlesem Hudsonem a Pierrem Taugwalderem starším a mladším k Matterhornu. 
Matterhorn
při sestupu z Gornergratu. Zatímco Carrel se svou skupinou zvolil Lví hřeben, Whymper postupoval hřebenem Hörnli. A právě Edward Whymper s Michelem Augustem Crozem stanul 14. července 1865 na vrcholu Matterhornu. Vztyčili zde Crozovu modrou košili místo vlajky. Asi hodinu po nich dorazili i ostatní – Francis Douglas, Robert Hadow, Charles Hudson a Pierre Taugwalder starší. Některé prameny udávají, že jeho syn Pierre zůstal v základním táboře. Carrelova skupina měla jen malé zpoždění a chybělo jim možná jen několik desítek minut, aby na vrcholu stanuli jako první. Když zjistili, že Whymper již vrcholu dosáhnul, zamířili zpět a čekalo je vysvětlování. Při sestupu z Matterhornu byla celá Whymperova skupina navázaná na laně. Unavený a nezkušený Robert Hadow uklouznul a strhnul s sebou i ostatní. Lano se však přetrhlo a Hadow spolu s Cozem, Douglasem a Hudsonem se zřítili a zahynuli. Carrel s J. B. Bichem zdolal vrchol Lvím hřebenem 17. července téhož roku.
Obě trasy prvovýstupů jsou v současné době hojně vyhledávané. Trasa Hörnligrat vedoucí po severovýchodním hřebeni Hörnli je označována jako švýcarská normálka a ze všech tras je nejfrekventovanější. Ve výšce asi 4.000 metrů nabízí také nouzovou bivakovací chatu Solvay. Hlavním nástupním bodem této trasy je horská chata Hörnli, ze které je to na vrchol 1.218 výškových metrů. Od Whymperova prvovýstupu se však trasa trochu změnila. Jihozápadní Carrelova trasa Liongrat, tedy Lví hřeben, je označovaná jako italská normálka. Výchozím bodem je chata Carrel Hütte, od které zbývá k vrcholu 643 výškových metrů. Stěna je však obtížnější, ale zajištěna fixními pomůckami. Severozápadním hřebenem vede cesta Zmuttgrat, která byla poprvé zdolána 3. září 1879 A. Burgenerem, A. Gentinettou, A. M. Mummerym a J. Petrusem. O něco složitější je trasa 
Matterhorn a Zermatt
z vlaku na Gornergrat. jihovýchodním hřebenem Furggengrat. Poprvé byla zdolána 9. září 1911 J. J. Carrelem, J. Gaspardem a M. Piacenzou, ale přímá trasa až 23. září 1941 L. Carrelem, G. Chiarou a A. Perinem. Výstup severní stěnou Nordwand je složitý a poprvé byla tato trasa zdolána ve dnech 31. července a 1. srpna 1931 Franzem a Tonim Schmidovými, za což jim byla roku 1932 na olympiádě v Los Angeles udělena olympijská medaile. Nejobtížnější výstup je Zmutt Nose neboli North West face, který trvá i přes 2 dny. Vrcholu Matterhornu touto cestou dosáhl poprvé 17. července 1969 L. Cerruti a A. Gogna. Prvovýstup západní stěnou drží Leopold "Polda" Páleníček, prvovýstup kuloárem Couloir dell´Enjambee učinili 13. března 2011 Herve a Marco Barmassovi. V poslední době však dochází i ve výškách nad 3.500 metrů k tání trvale zmrzlé horniny permafrost a sesuvům půdy, takže výstupové trasy bývají z bezpečnostních důvodů uzavřeny.
Turisté si mohou vychutnat výhledy na Matterhorn z několika vrcholů v okolí Zermattu, především z Gornergratu, Rothornu, Sunneggy či Trockener Stegu nebo od jezera Riffelsee či Schwarzsee. Právě pohled na Matterhorn od Riffelsee je z nich nejznámější.
Hory a příroda
- Jungfraujoch
- Matterhorn
- Rheinfall - Rýnský vodopád