Švýcarsko je ve světě známé především díky výborné čokoládě a sýrům, ale místní kuchyně je až neuvěřitelně rozmanitá.
Čokoláda
Dnes najdeme ve Švýcarsku několik světoznámých výrobců čokolády. Ačkoli ve světě se čokoláda vyráběla již před mnoha stoletími, první továrnu na čokoládu ve Švýcarsku v Corsier otevřel Francois Louis Cailler až roku 1819.
Philippe Suchard založil 17. listopadu 1824 čokoládovnu a začal v ní vyrábět domácí čokoládu. Právě on je považován za vynálezce tabulkové čokolády, kterou pod značkou Suchard najdeme na trhu dodnes. Jeho potomci roku 1901 zaregistrovali obchodní značku Milka, což je složenina slov Milch a Kakao.
Počátky čokoládovny Sprüngli sahají do roku 1845, kdy David Sprüngli Schwarz se svým synem Rudolfem Sprüngli Ammanem založil cukrářskou dílnu. Roku 1899 se jim podařilo převzít jinou čokoládovnu, kterou založil Rudolph Lindt. Právě on je považován za vynálezce skutečně jemné čokolády. Čokoláda prodávaná pod značkou Lindt & Sprüngli patří dnes mezi nejluxusnější čokolády světa.
Vynálezcem mléčné čokolády je vlastně Henri Nestlé, který roku 1867 objevil technologii výroby sušeného mléka. To pak roku 1875 Daniel Peter přimíchal do čokolády a vytvořil mléčnou čokoládu. Čokoládovna Nestlé pohltila časem i čokoládovnu Charlese Amedea Kohlera, který jako první vyrobil čokoládu s oříšky.
Cukrář Jean Tobler založil svou čokoládovnu v Bernu roku 1868. Jeho syn přišel roku 1908 na trh s tyčinkou sestávající z trojúhelníkových kousků. Při jejím návrhu se inspiroval tvarem hory Matterhorn. Tyčinku pojmenoval Toblerone. Roku 1970 došlo ke spojení firmy Tobler s firmou Suchard.
Některé z uvedených značek, například Milka či Toblerone jsou dnes součástí Kraft Foods.
Další sladkosti
Kromě čokolády jmenujme z dezertů například mrkvový dort z Aargau, basilejské perníčky, ořechový koláč pocházející z graubündenské oblasti Engadinu nebo višňový dort Zuger Kirschtorte typický pro kanton Zug.
V Meiringenu byla vynalezena sněhová pusinka, tzv. Hosen-Chnöpfli. Ze Švýcarska pochází i müsli. Bylo vymyšleno lékařem Bircherem Bennerem, který smíchal ovesné vločky s ořechy a ovocem a přidal jogurt či mléko.
Typicky švýcarské jsou také bylinné bonbóny Ricola, které obsahují extrakty ze třinácti bylin pocházejících z Alp. Dělají se v několika příchutích - Originál, Alpin Fresh (Alpský svěží), Květ černého bezu, Brusinky, Meduňka, Šalvěj. Bonbóny bsahují výhradně přírodní látky a jsou bez cukru. K dostání jsou i u nás, často na stojanech přímo u pokladen (ověřen Albert, Billa).
Slané pochutiny
Tyčinky Mini Twist od Mon Village.
Tradiční švýcarskou značkou je Mon Village, jež byla založena již roku 1934 ve vesničce Champagne v kantonu Vaud. Typickými produkty této značky jsou slané tyčinky vyrobené z listového těsta a másla, případně z kynutého těsta.
Sýry
Švýcarsko je proslulé především sýry, které tvoří základ švýcarské kuchyně. Původ švýcarských sýrů můžeme hledat již několik století před naším letopočtem, kdy již byl obvyklý selský sýr, jakýsi předchůdce dnešního ementálu. Sýry balené v krabičkách jsou výmyslem Švýcarů.
Appenzeller je sýr pocházející ze 13. století a jak již název napovídá, pochází z kantonu Appenzeller. Vyrábí se z nepasterizovaného plnotučného mléka a zraje 3 až 6 měsíců.
Emmental je sýr pocházející z kantonu Bern z údolí řeky Emme. Vyrábí se ze syrového mléka. Syrová kola se nakládají do solného roztoku a po vytvoření kůrky se uloží do sklepa. Pak ještě několik týdnů zrají v teple, kde se pomocí kyseliny mléčné vytvoří tolik typické dutiny. Optimální doba zrání je 6 měsíců.
Gruyère je sýr pocházející ze stejnojmenné vesnice ležící v kantonu Fribourg. Vyrábí se již od roku 1113 z nepasterizovaného plnotučného mléka. Optimální doba zrání je v řádech několika měsíců – obvykle okolo 6 měsíců, někdy však i déle než 10.
Raclette je sýr pocházející ze 16. století. Jeho jméno pochází z francouzského slova „racler“, což znamená „seškrábnout“. Jde o polotvrdý slaný sýr, který zraje 5 až 10 měsíců. Jeho typickou vlastností je, že se dobře taví.
Sýr Gstaader.
Právě sýr tento sýr je využíván pro přípravu pokrmu, který podle něj nese i jméno raclette. Plátky sýru se taví u ohně či na grilu a roztavený sýr se postupně seškrabuje a speciálním nožem maže, přidávají se brambory, cibulky, okurky a bílé víno. Pro přípravu pokrmu se prodávají speciální elektrické raclettovače.
Fondue.
Dalším oblíbeným sýrovým pokrmem je fondue, u nějž však dodnes není známo, zda pochází ze Švýcarska nebo francouzského Savojska. Ve speciálním hrnci se nad plamenem rozehřívá speciální směs sýrů. Na dlouhou vidličku se napichují kousky pečiva, masa či zeleniny, které se máčí v rozpuštěném sýru. Nejtypičtější je fondue připravené z 1/3 Emmentalu a 2/3 Gruyére, ale existují desítky druhů, do některých se přidává různé koření, alkohol, mléko či vývar. Konzumace fondue je více než cokoli jiného především společenskou záležitostí.
Rychlý způsob přípravy nabízí Käsechnitten, což je jen opečený sýr na topince.
Tradiční jídla
Švýcarsko samozřejmě nenabízí pouze fondue a raclette. Švýcarská kuchyně je, vzhledem k jeho geografii i kulturním a jazykovým oblastem velice rozmanitá. Pro horské oblasti jsou typická hutná jídla, většinou vytvořená jen z několika málo dostupných surovin. Typický je pro tuto oblast také požadavek na možnost delšího skladování, proto například v kantonu Graubünden je časté marinované sušené hovězí maso nazývané Bünder Fleisch. Na podzim můžeme v jídelních lístcích najít jelena nebo kamzíka.
V okolí Zürichu je oblíbené telecí maso ve smetanové houbové omáčce Züri Geschnetzeltes Kalbfleisch.
Oblast Bernu a Wallisu je typická různými obloženými uzeninovými mísami. Ta bernská se nazývá Bernerteller a obsahuje různé maso a uzeniny.
V kantonu Vaud se můžeme setkat s klobáskami Saucisson vaudois. Ve francouzsky mluvících kantonech je však obvyklá spíše francouzská kuchyně obsahující horně ryb, především okounů, pstruhů nebo štik, a zeleniny. Pstruh se připravuje na másle a v jídelním lístku ho najdeme pod názvem Truite Meuniére.
V italském kantonu Ticino je oblíbená například polenta, tedy kukuřičná kaše se smetanou, rizoto s cibulí, houbami a sýrem, bramborové noky nazývané gnocchi s rajčatovým pestem a různé zeleninové saláty.
Jedním z národních jídel je rösti, v některých oblastech nazývané ofetori nebo zügi gschnätzlets. Jde o pokrm z brambor vařených ve slupce, které se nakrájí na malé kousky, smíchají s cibulí a slaninou a smaží podobně, jako naše bramboráky. Na hotových plackách se nechává rozpustit sýr, někdy se přidává slanina nebo smažené vejce.
Ve vybraných oblastech, především v kantonu Glarus jsou oblíbené také bramborové noky zapečené se sýrem. Můžeme se setkat i s Knöpfli či Spätzle, které jsou rozšířené po celých Alpách. Oblíbené jsou i makaróny Älpler Magrone s brambory, cibulí, slaninou, smetanou a sýrem.
Z polévek jmenujme například bernskou polévku Märitsuppe s bramborami a hrachem, basilejskou Basler Mehlsuppe, což je silný vývar s cibulí, sádlem, smetanou a sýrem, Alphüttensuppe s mlékem a zeleninou pocházející z kantonu Fribourg, graubündenskou Bündner Gerstensuppe uvařenou z ječmene, sušeného masa a zeleniny nebo z Ticina pocházející dršťkovou polévku Busecca.
Koření
Švýcar Julius Johannes Maggi vyrobil z kukuřice, burských oříšků a pšenice koření Maggi.
Prodej
Datum prodeje a datum použitelnosti.
Ve Švýcarsku jsem se setkala s jistým specifikem při prodeji čerstvých chlazených potravin - salámů a sýrů. Na obalech je uvedeno nejen obvyklé datum použitelnosti (spotřeby), ale také nejzazší datum prodeje. Nemůže se vám tak stát to, co je tolik běžné u nás - že se v regálech obchodů nachází zboží, které je nutné spotřebovat například hned v ten den, nebo že si nevědomky takové zboží přinesete domů. I pokud při nákupech ve Švýcarsku data na obalu nekontrolujete, máte jistotu, že na konzumaci máte přinejmenším několik dní...
Praktické informace
- Jídlo
- Jídlo - recepty